Narodila jsem se na Kladně a profesně i bydlištěm jsem ve svém rodném městě zůstala. Vzdálila jsem se vlastně opravdu jen nepatrně - to když jsem šla do Prahy studovat psychologii. Mým tehdejším zájmem byla kriminalistika a touha stát se psychologem u policie. Leč člověk míní a život mění, a tak jsem po studiu přijala výzvu v podobě prvního zaměstnání, kde na částečný úvazek působím již více než jednu dekádu dodnes. Už první příležitost mě tak zavála do oblasti zdravotnictví, které mě provází do současných dní. Postupně jsem prošla různými odvětvími. Pracovala jsem s lidmi po poškození mozku a s celým týmem pomáhala jejich návratu do každodenního života, což byla krásná zkušenost nejen z profesního hlediska. Pár let před nástupem na mateřskou dovolenou jsem si otevřela soukromou psychologickou praxi a souběžně s tím dva roky získávala další zkušenosti v ambulanci klinického psychologa, kde jsem pracovala s dětmi i dospělými, diagnosticky i terapeuticky. K diagnostice jsem se pak vrátila znovu až o několik let později v rámci práce v kladenské nemocnici.

Působení v úplně jiném odvětví, než jsem dříve ještě jako studentka zamýšlela, mě utvrdila o správnosti rozhodnutí a já už nevnímala touhu se k původnímu záměru vrátit. Naopak - cítila jsem potřebu do svého "řemesla" proniknout ještě víc. Absolvovala jsem pětiletý psychoterapeutický výcvik v Gestalt terapii – směru, který je mé mysli i srdci nejbližší. Smysl své práce nacházím nejen v provázení mých klientů, ale také v podpoře kolegů z pomáhajících profesí - proto jsem vstoupila do Supervizního výcviku v gestalt modalitě, jehož jsem v současné době frekventantkou. Svoji práci mám ráda a ve svém oboru se i nadále průběžně vzdělávám. Naprostou samozřejmostí jsou pro mě pravidelné supervize (a hypervize v případě supervizí) mé vlastní práce.

Moje soukromá praxe je místem, kde skutečně vnímám smysl svého řemesla. Cítím se tam, jak se říká, "doma". Má práce předpokládá každodenní setkávání se s lidmi, což občas vyvažuji vědomým bytím o samotě. Ideálně pěšky na cestách. Ráda totiž chodím – za někým, za něčím, často "jen tak". Ráda si také čtu o putování druhých lidí v podobě různých cestopisů, přitahují mě dálkové pochody, ale úplně nejvíc ze všeho mě fascinují právě ty životní cesty, kterými prošli všichni ti, s nimiž se denně setkávám. Sbírám kameny a kamínky – ty drahé i naprosto obyčejné z cest. Mou srdeční záležitostí je Šumava, povšechně pak vlastně jakékoli hory v létě. A také místa v lesích, u řek a moří.

A úplně nejraději se vracím domů za svým mužem a dcerkou.